Ročník 15, číslo 2.pdf

Terra

âasopis hlásící

se k tradici

LAISSEZ FAIRE

Libera

únor–březen 2014 / ročník 15

Vybere se letos více na daních?

Pravděpodobně ANO

Tomáš Mlčoch

Éra vzestupu trhů. Triumf či

předzvěst pádu?

Petr Houdek

d doby vzniku hnutí ANO a zejména po obsazení jejího lídra

Andreje Babiše do čela ministerstva financí jsme svědky

vyjádření, že se zkvalitní výběr daní, zatočí se s daňovými

podvody či, že se zavede daňová policie. Přeloženo do eko-

nomického jazyka toto znamená, že se zvýší pravděpodobnost dopadení

při páchání daňového úniku (samozřejmě pokud ministr financí dodrží

své slovo). Pojďme si proto přiblížit možné ekonomické implikace těch-

to vyjádření.

Jak jsem psal v Terra Libera dříve 1 , zvýšení pravděpodobnosti

dopadení znamená zvýšení nákladu zločinu (zločin se méně vyplatí),

což následně znamená menší ochotu jej provádět (Becker 1968, Ehrlich

1973). Tato pravděpodobnost se dá měřit přímo – například počtem

dopadených daňových zločinců nebo počtem jejich odsouzení; měřit se

dát také nepřímo a to například počtem daňových kontrolorů na fi-

nančních úřadech či právě zmíněnou specializovanou daňovou policií

(Mlčoch 2014). Ochota provádět zločin – v našem případě daňový – je

odvislý také od výše trestu, která je však v západním světě již poměrně

vysoká a není příliš možností ji zvedat. Dále také záleží, na jakém

pomezí se tresty stanovují – zda na spodní či horní hranici klasifiko-

vaného zločinu (zde může existovat určitý prostor pro jakousi „náladu

společnosti“, kdy v době obecně skloňovaných daňových úniků

a zároveň deficitů státního rozpočtu, může existovat větší společenská

snaha či preference jim zabránit a to právě skrze relativně vyšší tresty

při nezměněných zákonech) (Kessler & Piehl 1998).

Fungují tyto principy ekonomie zločinu i v oblasti daňových úniků?

Snahou odpovědět na tuto otázku se zabývá „minnesotský“ daňový

experiment, který provedli Joel Slemrod, Marsha Blumenthal a Charles

Christian a publikovali jej v roce 2001. V tomto experimentu bylo

náhodně vybráno 1724 daňových subjektů (fyzických osob odevzdáva-

jících daňové přiznání), kterým byl napsán dopis, že jejich daňové

přiznání bude podrobně zkoumáno; zároveň bylo náhodně vybráno

dalších 23 185 daňových subjektů, které posloužily jako kontrolní

skupina. Tyto subjekty poté autoři rozdělili podle příjmu na i) nízko, ii)

středně a iii) vysoko-příjmové a dále je rozdělili podle možnosti daně

obcházet skrze různé odpočitatelné položky: a) vysoká příležitost – to se

týkalo příjmů z obchodu a podnikání, a příjmů ze zemědělství, b) nízk-

ou příležitost daně obcházet měli logicky ti mající příjmy z jiných

odvětví. Autoři primárně zkoumali výši přiznaného příjmu a z něj odve-

dené daně. Zvýšení odvedené daně indikuje, že subjekty mají určitý

„manévrovací prostor“ s přiznáním příjmu a odváděním daně; pokud by

se u subjektů, kterým přišlo toto oznámení, odvedená daň zvýšila,

poukazovalo by to na radši „konzervativněji“ odevzdané daňové

přiznání, které bude znamenat nižší riziko, že na něho berní úřad přijde

(v USA toliko obávaný Internal Revenue Service (IRS)).

Práce teoreticky vychází z děl o ekonomii zločinu, a proto by mělo

zvýšení pravděpodobnosti kontroly (jinými slovy dopadení) znamenat

vyšší ochotu nepodvádět a přiznat pravou výši příjmu a z ní odvozené

daně. Jak tedy dopadly výsledky? Agregátně – tedy při nezohlednění

výše zmíněných podskupin – se odvedený příjem i daň zvýšila

u subjektů, kteří dostali dopis o bližším zkoumání jejich daňového

přiznání; přesněji se přiznaná daň se statisticky významně zvýšila

V době, v níž vlády rozvinutých zemí rozdělují polovinu produko-

vaného bohatství, je asi na pováženou mluvit o vzestupu trhů. Přesto,

tržní směna v posledních letech proniká i do oblastí, v nichž přítomna

nikdy nebyla a, dle mnohých, by ani být nikdy neměla.

Asi nejzásadnějším kritikem „éry trhů“ je Michael J. Sandel, har-

vardský filosof, který ve své knize „Co si za peníze (ne)koupíte“ (česky

2013) varuje, že nezastaví-li se tržná imperialismus, zamíří společnost

do morální propasti.

Nakonec vše bude mít svou cenu…

V americkém Dallasu spustily školy, zoufalé z tristní úrovně jazykových

schopností svých žáků, program, v němž za každou přečtenou knihu dítě

získává 2 dolary.

Firmy nabízejí svým zaměstnancům krátkodobé peněžní odměny,

za každé kilo, co zhubnou či za každý měsíc, který vydrží nekouřit.

(pokračování na straně 4)

Jak stát ničí podnikání…

Aleš Rod

Pod rouškou mediální masáže o dvojitých záchodcích v areálech

zimní olympiády v Soči, v absolutním stínu politických tanečků

kolem jmenování nové vlády, personálního obsazení resortů,

tajných schůzek politiků a podnikatelů, jsou ve státním sektoru

České republiky přijímána opatření, která jsou opravdu důležitá

a o nichž by se mělo psát dennodenně. Tak například, takové jedno

z nich zlikviduje podnikatelské aktivity stovkám firem. Chcete

důkaz, jak stát maskuje svou vlastní impotenci a ničí ty, kteří

vytvářejí pracovní místa? Tady je.

Odvětví známá jako „les infant terribles“

Podnikatelé produkující alkohol jsou společně s výrobci tabákových

produktů a výrobci pohonných hmot dlouhodobě vnímáni jako „les en-

fants terribles“ ekonomiky. Tento aspekt, který platí téměř po celém

světě, je možné doložit existencí systému nepřímých daní, jehož

prostřednictvím jsou na konzumaci všech výše zmíněných statků uvale-

ny vysoké spotřební daně. Sazby spotřebních daní tvoří finální složku

ceny produktu u všech těchto statků a samozřejmě jejich konzumaci dra-

maticky prodražují.

Jak historie mnohokrát ukázala (naposledy při tzv. metanolové aféře

v roce 2012), existence spotřebních daní, cel, a dalších státem uměle

generovaných nákladových položek výroby a prodeje ekonomických

statků významně motivuje podvodníky. Člověk nemusí být hned jaderný

vědec, aby si to spočítal. Pokud se mi podaří na trh nelegálně dodat např.

dodávku nezdaněných cigaret, přičemž u každé krabičky cca 80 %

(pokračování na straně 2)

(pokračování na straně 3)

/ 1

Vybere se letos více na daních? Pravděpodobně ANO

(pokračování ze strany 1)

o 1,6% (příjem o 2,5%). Nicméně při pohledu

na porovnání různých podskupin se objeví o

mnoho zajímavější výsledky. U nízko-příj-

mové skupiny se u obou skupin (nízká

i vysoká možnost podvádět) odvedená daň

zvýšila. U středně-příjmové skupiny se rovněž

u obou skupin odvedená daň zvýšila. U těchto

skupin je zajímavostí to, že větší možnost pod-

vádět subjektů (skrze odpočitatelné položky)

nehrála roli – tedy tyto skupiny relativně více

daní nepřiznaly.

Avšak nejzajímavější výsledek autory čekal

u vysoko-příjmové skupiny, u té se totiž odve-

dená daň snížila (!). Čím byl tento překvapivý

výsledek způsoben? Dle autorů to byla

primárně motivace najmout si daňové porad-

ce/auditory, jenž pomohli „vyrovnat“ se sub-

jektům s vyšším rizikem dopadení 2 (nebo dom-

nělým rizikem, protože přiznání ve skutečnos-

ti kontrolována nebyla). Zároveň však auditoři

našli dodatečné možnosti a mezery v daňových

zákonech, které odvedenou daň pomohly

snížit.

Jaké může být poučení z těchto výsledků

pro Ministerstvo financí, potažmo Finanční

úřady? Prvně je asi dobré nepodceňovat kalkul

ekonomických subjektů v daňové politice –

rozhodování o daňových únicích je podobné

jako jiná ekonomická rozhodování; tedy,

pokud chce ministerstvo více vybrat, je za-

potřebí zvýšit pravděpodobnost dopadení

úniku (více berních auditorů, finanční policie

či lepší počítačové systémy pro odhalování

nesrovnalostí v účetnictví). Rovněž, jak

výzkum ukázal, různé daňové úlevy, zvýhod-

nění, odpočty, složitý účetní systém povedou

k tomu, že si firmy najmou profesionální

firmy, které jim daně optimalizují, což ve

finále odvedenou výslednou daň sníží. 3 Pokud

by se tedy snížily tyto úlevy, firmy by prve

neměli možnost, jak daně optimalizovat a také

by se snížila motivace či ochota najímat audi-

torské firmy. Snížení složitosti daňového sys-

tému by patrně také zvýšilo motivaci podnikat,

což by mohlo znamenat dodatečný daňový pří-

jem v tomto ohledu a toliko skloňované nas-

tartování ekonomiky jako vedlejší produkt.

Reference

Becker, S. G. “Crime and Punishment: An

Economic Approach.” Journal of Political

Economy 76 (1968): 169-217.

Ehrlich, I. “Participation in Illegitimate

Activities: A Theoretical and Empirical

Investigation.” Journal of Political Economy

81 (1973): 521-565.

Kessler, D., Piehl, M., A. “The Role of

Discretion in the Criminal Justice System.”

NBER Working Paper No. 6261, dostupný on-

line na [http://www.nber.org/papers/w6261] k

31. březnu 2014.

Mlčoch, T. “Economics of Golden Crime.”

Diplomová práce VŠE , 2014. Dostupná online

[https://www.vse.cz/vskp/39883_economics_of

_golden_crime] k 31. Březnu 2014.

Slemrod, J., Blumenthal, M., Christian, C.

“Taxpayer response to an increased probability

of audit: evidence from controlled experiment

in Minnesota.” Journal of Public Economics 79

(2001): 455-483.

Tomáš Mlčoch (xtomas.mlcoch@gmail.com)

pracuje jako analytik zdravotní ekonomiky

v Institutu pro zdravotní ekonomiku

a technology assessment (iHETA.org)

1 Dostupné online na [http://www.mises.cz/terralibera/2013_10_vol_14_no_5.pdf] k 30. březnu 2014.

2 Motivace daně optimalizovat byla obzvláště vysoká s ohledem na průměrný zdanitelný příjem u vysoko-příjmové skupiny, který byl lehce přes 140 000 dolarů za rok –

podotýkám, že v letech 1993 a 1994 (roky provedení experimentu), kdy byla znatelně nižší cenová hladina v USA.

3 V tomto ohledu je nesmírně zajímavý estonský daňový systém, kde osoby vyplňující daňové přiznání vyplňují jen několik málo položek z důvodů žádných výjimek

a úlev. Daňový systém se tak stává transparentním a není zde motivace si účetní či auditory najímat, protože není, co obcházet.

Čeká nás svět free-stylových šachistů?

Marek Hudík

Ve své nejnovější knize, Average is Over, se

Tyler Cowen, vlivný ekonom z George Mason

Univerzity a přispěvatel populárního blogu

MarginalRevolution.com, pokouší před-

povědět, jak bude vypadat rozvinutý svět

v blízké budoucnosti, tj. přibližně za dvacet

let. A k čemu že dospěl? Především k tomu, že

nárůst příjmové nerovnosti, který již několik

desetiletí v řadě zemí pozorujeme, má nadále

pokračovat. Co více, střední třída prý zanikne

a společnost se rozdělí na dvě části: horních 15

% a dolních 85 %. Příčin tohoto vývoje vidí

Cowen několik, avšak za klíčovou považuje

nástup inteligentních technologií.

Obecně řečeno, technologický rozvoj má

dva protichůdné efekty na trh práce: na jednu

stranu technologie pracovní místa berou, na

druhou pracovní místa vytvářejí. Počítače

například nahradily některá méně kvalifikovaná

pracovní místa v administrativě a zároveň

vytvořily nová pracovní místa programátorům.

Jaká je tedy z tohoto hlediska vaše budoucnost

na trhu práce? Klíčová otázka podle Cowena je,

jestli vaše dovednosti dobře doplňují inteligent-

ní technologie nebo jsou naopak inteligentními

technologiemi nahraditelné (řečeno ekonom-

ickým slovníkem, jestli jsou komplementy nebo

substituty těchto technologií). V prvním pří-

padě jsou vaše vyhlídky skvělé, budete

v horních 15 %; ve druhém o poznání horší.

Cowen má i poměrně konkrétní představu o

tom, jak bude spolupráce lidí a inteligentních

technologií vypadat: vlastně ji můžeme už

dnes přímo pozorovat na poli Cowenova

oblíbeného free-stylového šachu. Free-stylový

šach je formou šachu, kdy mezi sebou hrají

teamy lidí, jež se však mohou radit počítači,

knihami a vlastně s čím nebo kým chtějí. Jak

prý v žertu poznamenal Kasparov, kdyby jim

pomáhal sám ďábel, tak by to bylo zřejmě

v souladu s pravidly. Tyto teamy jsou tak

úspěšné, že porážejí jak nejlepší lidské hráče,

tak samotné počítače. Navíc k tomu, abyste

byli nejlepšími free-stylovými hráči, nemusíte

být nejlepšími šachisty. Analogicky, jak argu-

mentuje Cowen, k tomu, abyste byli úspěšní ve

spolupráci s inteligentními technologiemi, ne-

musíte být expertem na problém, který se

snažíte vyřešit. Být expertem může dokonce

být někdy překážkou, neboť experti se mohou

často snažit příliš důvěřovat svému úsudku na

úkor využití inteligentní technologie.

Můžete namítnout, že technologické změny

probíhají v ekonomice neustále: pracovní mís-

ta vznikají a zanikají, lidé se rekvalifikují.

V čem jsou události, o kterých píše Cowen,

jiné? Část odpovědi spočívá v rozsahu změn,

které inteligentní technologie mají přinést:

vezměme si například robotická auta a kolik

profesionálních řidičů přijde díky nim o za-

městnání. Inteligentní systémy budou dále

schopny provádět lékařské diagnózy, opravo-

vat studentské práce, apod. Přizpůsobení se

těmto změnám může trvat poměrně dlouhou

dobu.

Dalším faktorem je postupující ekonomická

globalizace: ta na jednu stranu umožňuje těm

nejúspěšnějším dosahovat větších zisků (např.

J. K. Rowling může prodat mnohem více

výtisků svých knih), 1 na druhou stranu pro

nekvalifikovanou pracovní sílu znamená pod-

statné zvýšení konkurence: není důvod, proč

by americká firma využívala drahé americké

dělníky, když může zaměstnat levnější dělníky

v Indii. Důsledkem je nárůst mezd v Indii,

avšak jejich pokles v USA. Globalizace tedy

těmito dvěma kanály přispívá k nárůstu

/ 2

POKRAČOVÁNÍ – ČEKÁ NÁS SVĚT FREE-STYLOVÝCH ŠACHISTŮ?

nerovnosti v rozvinutých zemích, avšak

zároveň k poklesu nerovnosti globální.

Budoucí společnost má být podle Cowena

nejen méně rovnostářská, ale zároveň extrém-

ně meritokratická: téměř kdokoliv, bez ohledu

na pohlaví, původ či vyznání, se bude moci do-

stat na vrchol, neboť kvalitní vzdělání bylo (či

už nyní je) dostupné zdarma online. Z této

možnosti však budou těžit ti, kteří jsou mo-

tivovaní, svědomití a sebe-disciplinovaní (po-

dle Cowena se těmito charakteristikami vyz-

načují spíše ženy než muži). Budoucí

společnost bude meritokratická i proto, že

budeme díky novými technologiím stále lépe

hodnotit výkonnost: budeme intenzivněji

„známkovat“ lékaře i právníky, což opět přis-

pěje k růstu příjmů těch nejlepších. 2

I když přijmeme Cowenovu analýzu,

nabízí se otázka, zda se lidé s nárůstem příj-

mové nerovnosti smíří: nebudou chtít zvýšit

přerozdělování? Cowen se zabývá i touto

otázkou a dává několik odpovědí: předně

tvrdí, že život dolních 85 % nebude zas tak

špatný: tito lidé budou těžit z vysoké pro-

duktivity a nízkých cen. Dále, poukaz na mer-

itokratický charakter společnosti může být

účinnou odpovědí na snahy o masivní

přerozdělování. Přerozdělování bude také

mnohem hůře proveditelné, neboť vrstva ex-

trémně bohatých bude podstatně větší, než je

nyní a tím pádem bude větší i její politická

moc. V neposlední řadě je třeba vzít v potaz

to, čemu ekonomové říkají daňová incidence,

tj. pokud uvalíte daně na bohaté, tak to ještě

neznamená, že bohatí daňové břemeno

skutečně ponesou (možná se vyšší daně

promítnou do vyšších cen jejich produktů

a náklady dopadnou na spotřebitele).

Ať už se Cowenovy předpovědi vyplní či

nikoliv, jedno je nutné ocenit především, a to

Cowenovu snahu o střízlivou analýzu témat,

která u mnoha lidí budí silné emoce. Přestože

nás již v první větě své knihy Cowen varuje, že

nepřináší dobré zprávy, Average is Over je ve

skutečnosti poměrně hodnotově neutrální kni-

hou. Autor se snaží především zjistit, jak by se

mohl svět vyvíjet v nejbližší budoucnosti

a nepovažuje za nutné každý svůj výrok do-

provázet hodnocením či emotivním komen-

tářem. Pokud to považujete za morální lhoste-

jnost – budiž. Já to však pokládám za nejlepší

způsob, jak vést racionální debatu.

Marek Hudík (marek.hudik@gmail.com)

působí v Centru pro teoretická studia,

společném pracovišti Univerzity Karlovy

a Akademie věd ČR.

1 Ekonomové hovoří o „superstar efektu“, kdy malé rozdíly v produktivitě vedou k velkým rozdílům v příjmech.

2 Cowen si je samozřejmě vědom problémů, které toto „známkování“ může přinést, např. že lékaři s vynikajícím hodnocením budou mít motivaci odmítat obtížné pří-

pady. Domnívá se však, že s těmito komplikacemi se bude možné vypořádat.

Jak stát ničí podnikání…

(pokračování ze strany 1)

finální ceny tvoří daňová složka, vydělám

opravdu, ale opravdu hodně peněz. Přitom pro

mě (jakožto podvodníka) budou platit hned

čtyři základní pravidla mého „podnikání“:

spolu s politiky na snahu bojovat s daňovou

kriminalitou rezignovali. Protože i snaha se

počítá, zejména před volbami. Bohužel pro nás

všechny, státní orgány při boji s podvodníky

systematicky naplňují výše zmíněnou třetí

rovnici – vedou si naprosto impotentně.

Vyplývá z ní totiž, že:

i) Všichni producenti alkoholu musí na

své vlastní náklady vybavit povolené mís-

to ke značení lihu sledovacím zařízením –

kamerovým systémem, který bude správ-

ci daně (Celní správě ČR) umožňovat

dálkový, nepřetržitý přístup obrazový

přístup na všechny lokality provozovny,

kde dochází k manipulaci s lihem. Tím

má být zajištěna kontrola, že osoba

povinná značit nebo stáčet líh jedná

v souladu s právními předpisy.

ii) Návrh řešení kamerového systému od

toho kterého producenta musí obsahovat

situační plán sledovaných míst

s vyznačením umístění jednotlivých kom-

ponent systému (rozmístění jednotlivých

kamer, zorné úhly záběrů, umístění

videoserveru, atd.) a jeho popis.

iii) Obrazový záznam pořízený jed-

notlivými videokamerami musí být uk-

ládán na videoserveru, který je součástí

kamerového systému, připojeného k síti

internet.

iv) Kamerový systém musí být připojen

k záložnímu zdroji elektrické energie,

který nahradí výpadek standardního zdro-

je elektrické energie minimálně po dobu

6 hodin.

v) Technické parametry kamerového sys-

tému musí splňovat zákonem stanovenou

povinnost zajistit správci daně možnost

sledovat prostory daňového skladu/místa

značení lihu, aniž by v těchto prostorech

musel být zaveden stálý daňový dozor, to

znamená jejich nepřetržité (24/7/365) on-

1) Čím lépe (skrytě) si ve své nelegální

aktivitě povedu, tím více peněz vy-

dělám.

2) Čím více bude stát zvyšovat regulaci

a daně, tím více peněz vydělám.

3) Čím impotentnější stát bude při

potírání ilegálního trhu, tím více peněz

vydělám.

4) Čím více poctivých producentů státní

regulace zlikviduje, tím více peněz vy-

dělám.

Lihovarnictví – cíl zvůle státní regulace

Naposledy se toto ukázalo při úpravách

prováděcích předpisů zákona č. 307/2013 Sb.,

o povinném značení lihu.

Výrobce a prodejce lihovin již pomalu za-

čínaly přecházet mrákoty způsobené uvalením

povinnosti složit kauci, kterou musí pro fun-

gování v odvětví každý z nich odvést státu

v objemu odstupňovaném dle počtu ode-

braných kolků: do 25 000 kusů kolků kauce

500 000 CZK, na nad 25 000 kolků kauce

5 000 000 CZK. Když podnik zkrachuje

a nemá žádné závazky vůči státu, kauci

dostanete nazpět. Kauce se vrátí i v případě, že

z trhu odejde dobrovolně. Tato finanční bariéra

v podnikání způsobí nemalé problémy přede-

vším malým a středním podnikům, neboť

oportunitní náklady půlmilionu CZK (natož

pěti milionů!) jsou dosti vysoké i pro ty, kdo je

mají. Nemluvě o malých podnikatelích, kteří

tito peníze nemají – bankovní záruky, půjčky

a další produkty čerpané z příkazu státu pod-

nikatelské prostředí nijak nezlepší. Jenže…

Dne 24. 1. 2014 se pod číslem jednacím

5486/2014-900000-231 zjevila informace

z Celní správy České republiky s tajemným

nadpisem: „Věc: Vybavenost sledovacím za-

řízením“ , která – bez přehánění – způsobila

producentům šok!

Nerovný boj

Ačkoliv se ekonomická teorie velmi podrobně

věnuje analýze motivací byrokratů (úředníků)

a jejich informační převahy nad voliči i volený-

mi politiky, stejně jako ekonomii kriminality

(motivacím a bariérám zločinců), opět lze

sáhodlouhý rozbor myšlenek ekonomických

velikánů nahradit selským rozumem. 1 Kdo má

větší motivaci uspět při porušování zákona ve

stínové ekonomice – státem (průměrně) placení

zaměstnanci, kteří si musí odpracovat svých 40

hodin týdně s dvěma a půl hodinami pauzy na

oběd a kteří za náročný odpracovaný případ

obdrží poplácání po zádech? Nebo podvodníci,

kterým obchody generují miliardy korun zisků

a zároveň jim hrozí dlouhé roky vězení

v případě prozrazení? Čest výjimkám ve státní

správě, ale každý zná správnou odpověď.

To ovšem neznamená, že by státní úředníci

/ 3

POKRAČOVÁNÍ – JAK STÁT NIČÍ PODNIKÁNÍ…

line monitorování se současným poři-

zováním obrazového záznamu ze sle-

dovaných míst

vi) Kvalita obrazu na výstupu od subjek-

tu musí zaručit čitelnost na straně správce

daně. Splnění tohoto požadavku vyžaduje

individuální posouzení a navržení/zvolení

řešení, které by odpovídalo charakteru

konkrétního sledovaného prostoru, při za-

chování základní potřeby, a to zajištění

bezproblémové a jednoznačné identi-

fikace osob pohybujících se v prostoru,

zřetelné sledování vstupů a výstupů do

nebo z daňového skladu, včetně jednoz-

načné identifikace vstupujících a vys-

tupujících osob a dopravních prostředků,

veškeré manipulace se stáčeným nebo

stočeným lihem v obalech a s kontrolními

páskami právě užívanými ke značení lihu

v daném prostoru.

vii) S ohledem na délku zdaňovacího ob-

dobí, lhůtu pro podání daňového

přiznání a potřebnou lhůtu pro ověření

tvrzených údajů, musí být záznamy z

kamerového systému archivovány os-

obou povinnou značit líh ve

videoserveru 70 dnů. Data pořízená

kamerovým systémem musí obsahovat

informace o tom, kdy byl obraz nas-

nímán, a identifikátor příslušné kamery,

která obraz pořídila. Údaj, o tom kdy byl

obraz nasnímán, musí obsahovat infor-

maci o datu (rok, měsíc, den) a času (ho-

dina, minuta, sekunda). Strukturu dat pro

určení datových a časových údajů

a identifikátorů kamer musí osoba povin-

ná značit líh poskytnout správci daně ne-

jpozději do zprovoznění kamerového

systému, pokud tyto informace nejsou již

obsaženy v předané dokumentaci. Čas se

musí při přechodu na letní/zimní čas au-

tomaticky aktualizovat.

viii) Osoba povinná značit líh musí také

zajistit přístup správce daně

k videoserveru přes internet na základě

otevřených standardů (např. prohlížeč

Internet Explorer s doplňkem ActiveX,

Java, Flash) umožňující také prohlížení

historických záznamů („časová osa“), ve

výjimečných a odůvodněných případech,

kdy ze závažných důvodů nelze tento

požadavek splnit, je možno akceptovat

osobou povinnou značit líh navržené jiné

technické řešení přístupu až po jeho

odsouhlasení správcem daně.

Atp.

třeba vařit drogy? Budeme při koupi sady

kuchyňských nožů odevzdávat DNA, protože

každý držitel nože je potenciálně vrah, a proto

by měl být snadno dohledatelný? Přesuneme

se zcela do Orwellova románu 1984? Nelze to

vyloučit. Jak se zdá, možné je totiž úplně

všechno.

Příčina metanolové aféry, která se jako

bouře s jedovatými lahvemi alkoholu prohnala

na podzim roku 2012 Českou republikou, není

schovaná v oficiálních podnicích, ale ve

sklepech, garážích, starých továrnách nebo

zdánlivě opuštěných kravínech – tam dochází

k pančování technického lihu, tam jsou

míchány ony „smrtonosné koktejly“, tam

vzniká problém s miliardovými daňovými

úniky.

Je přeci absurdní myslet si, že když

přitvrdíme na oficiálním trhu, omezím tím

černý trh! Právě naopak, černý trh tím

vytvořím! Černý trh není možné omezit

prostřednictvím likvidace oficiálních produ-

centů, ani prostřednictvím zvyšování sazby

daně uvalené na spotřebu, ani pomocí další

regulace. Všechna tato opatření povedou

k jedinému konci – každému, kdo podvádí,

zvyšují jeho zisk, a zároveň snižují riziko, že

bude odhalen – zaměstnanec celní správy,

který sedí u počítače a sleduje výrobu alkoholu

na desítkách (či stovkách) obrazových streamů

ze sídel legálních producentů, přeci nemůže

zároveň odhalovat ilegální varny nezdaněného

alkoholu. To dá rozum.

Nastalá situace má ovšem i další možné

vysvětlení. Tím je ekonomická teorie tzv.

ovládnutého strážce. Její autor, nositel

Nobelovy ceny za ekonomii George Stigler 2 ,

tvrdí, že na regulovaných trzích se regulátor

může dostat pod tlak regulovaných subjektů,

přijímat od nich informace, argumenty a tím

vytvářet regulaci v jejich prospěch.

Učebnicovým dopadem takové situace je

vytvoření bariér vstupu do odvětví nebo jejich

zpevnění, omezení konkurence, oligopolizace

až monopolizace trhu a/nebo zvýšení ziskové

marže přeživších nabízejících.

Třeba se časem dozvíme, odkud vítr foukal

v tomto případě.

Kdo to zaplatí? Kdo asi.

Náklady implementace výše uvedené regulace

budou pro mnoho subjektů v odvětví

obrovské. Zničující je v tomto případě vhod-

nější termín.

Technické požadavky na kamerový systém

s monstrózním 30 násobným optickým

zoomem (podobné kamery používají tajné služ-

by na výškových budovách, je z nich totiž

možné rozeznat obličeje chodců na ulici či

řidičů v autech) splňuje, ne úplně překvapivě,

jen jeden výrobce na trhu. Co je důležitější, jed-

na samotná kamera bez příslušenství přijde na

40.000 CZK plus DPH. Na provozovně si –

samozřejmě - nevystačíte s jedním kusem; malé

provozovny jich budou potřebovat deset, jiné

dvacet, některé ještě více. To však není vše.

Další náklady bezpochyby vzniknou na

nepřetržité velkokapacitní on-line streamování

videa, na nějž běžné kancelářské vybavení ani

běžné internetové připojení nestačí. To však

není vše.

Požadavek na uložení všech záznamů po

dobu 70 dní je samo sebou také velmi náklad-

ný, protože během tohoto obdobní se v každé

provozovně nahraje, tudíž musí vytvořit

speciální zázemí pro nepřetržité on-line

skladování 10 TB dat! To však není vše.

Požadavek na vytvoření speciálního

záložního zdroje energie je jen třešničkou na

dortu. K tomu někdo, kdo bude hlídat, že

systém nespadne hned po zapojení, bude fun-

govat ve dne v noci, a tak dále.

Kde je problém? Ve státní správě!

Paradoxem celé této problematiky je, že státní

správa se namísto boje s podvodníky pustila

boje s podnikateli, kteří mají svůj byznys řád-

ně registrovaný, platí daně, a tudíž podléhají

všem nesmyslným nápadům úředníků sedících

u počítačů, kteří mnohdy nemají ani potuchu

o tom, co jejich návrh způsobí. A, co je horší,

zjevně je to nezajímá!

Státní správa by rozhodně neměla zneuží-

vat svého legislativně nadřazeného postavení,

aby substituovala vlastní neschopnost, lenost a

ulehčila si regulatorními nesmysly práci. Co

přijde příště? Budeme si doma povinně in-

stalovat kamery, protože bychom tam mohli

Aleš Rod (ales.rod@eceta.cz) je analytik

Centra ekonomických a tržních analýz

(CETA) a doktorským studentem na

Národohospodářské fakultě VŠE.

1 Kdo tak nechce učinit, nechť čte, pro začátek např. G. Becker, 1968 - “Crime and Punishment: An Economic Approach“.

2 Doporučuji článek G. Stigler, 1971 - „The Theory of Economic Regulation.“

Éra vzestupu trhů. Triumf či předzvěst pádu?

(pokračování ze strany 1)

Cílem je zlepšit jejich zdraví a zvýšit produk-

tivitu.

V některých městech, v Miami, Houstonu

či San Francisku, existují pruhy jen pro veřej-

nou dopravu či pro auta plně obsazená cestu-

jícími. Ostatní vozy riskují jízdou v nich

značné pokuty. Nicméně, města nabízí

i poplatek, jehož uhrazení opravňuje řidiče

využívat i tyto privilegované pruhy.

/ 4

POKRAČOVÁNÍ – ÉRA VZESTUPU TRHŮ. TRIUMF ČI PŘEDZVĚST PÁDU?

Či evergreen, mnoho kulturních akcí je

pořádáno s cílem maximální dostupnosti.

Pořadatelé proto stanovují cenu tak nízko, aby

si ji mohl dovolit zaplatit každý. 1 Jelikož zájem

o některá představení, v Česku kupř.

Žižkovského divadla Járy Cimrmana, je pak

enormní, na mnohé se nedostane. Vzniká

černý trh s lístky, na kterém je dealeři prodá-

vají za násobky původní ceny.

U této argumentace však nastává proslulý

filosofický problém, jak objektivně stanovit,

kdo si „skutečně“ cení statku více. A nejsme-li

to schopni určit (jakože nejsme) a zároveň se

nechceme řídit schopností platit, co zbývá?

Přidělovat lísky dle testů znalostí o interpre-

tovi? Dle věku? Loterií?

Druhý Sandelův bod je vážnější – tržní (či

peněžní) směna může vytlačit morální, vnitřní

či sociální normu. Děti by měly ke knihám

přistupovat kvůli radosti z četby a poznání.

Lidé by měli žít zdravě kvůli vyšší kvalitě živ-

ota. Ne, aby dosáhli na krátkodobou výplatu

odměny. Nahradí-li peníze tyto vnitřní pravid-

la, v momentě, kdy přestanou proudit, nezbyde

nic.

zavedly poplatek za pozdní odchod ve výši

několika set korun. Pozdní vyzvedávání

nezmizelo, naopak extrémně narostlo. Rodiče

si přestali vyčítat, jak jsou hrozní, když necha-

jí dítě ve školce po uzavírací době. Místo toho

si řekli, že se jim poplatek vyplatí zaplatit, pro-

tože mohou být déle v práci či si užívat volna

bez dítěte. Když byl poté poplatek opět zrušen,

pozdní vyzvedávání zůstalo na vyšší úrovni.

Sociální norma se vytratila.

Sandel (ač to neuzná) si však sám

odpovídá, „většina ekonomů dává přednost se

[v rámci své profese] morálními otázkami

vůbec nezabývat,… jejich prací je vysvětlovat

lidské chování, ne jej soudit,“ (str. 45). Ne

většina, ale všichni by měli přistupovat

k problémům nezaujatě a odhalit, kdy a proč

„tržní řešení“ ne/fungují. Ne je hodnotit, zda

jsou „ne/tržní“ či „ne/morální“ či jiná…

Vytvoří-li, byť krátkodobá, peněžní odmě-

na zvyk – kupř. chodit každý týden 3x do

posilovny – stane se dlouhodobě účinná,

i když skončí. 2 Je-li nějaké chování po-

važováno za morálně odpudivé, trest by to měl

reflektovat a měl by patřičně bolet. Hříšné

chování pak vymizí. 3

Žádný problém?

Už pro začínajícího studenta ekonomie (či

liberála) nebudou představovat uvedené přík-

lady nic, nad čím by se pozastavil. Dvě

svéprávné strany dobrovolně uzavřely dohodu,

ergo obě ze směny získaly. A třeba to, že se

lístky dostaly díky černým dealerům k lidem,

kteří jsou ochotni za ně nejvíce zaplatit, ukazu-

je, že jsou u těch, jež si jich nejvíce cenní.

Maximalizoval se i společenský blahobyt.

Sandel nezpochybňuje sílu tržního mecha-

nismu, upozorňuje však, že tyto rychlé

odpovědi zapomínají dva důležité aspekty.

Především se lístky nedostávají k lidem, kteří

z nich mají nejvyšší blahobyt, ale k lidem,

kteří si mohou dovolit za ně zaplatit. Pro mil-

iardáře bude i mnoho desítek tisíc patrně

nepostřehnutelným výdajem a představení to-

liko jedním z mnoha. Naproti tomu pro

mladého fanouška by zhlédnutí show bylo

životním zážitkem. Vydat více než pár set ko-

run si však nebude moci dovolit.

Vytlačení norem penězi

Skutečně bylo dokázáno, že krátkodobá moti-

vace penězi nemusí být dlouhodobě účinná.

Školy, které platily studenty za dobré známky,

dlouhodobě nedosáhly lepších výsledků ve

standardizovaných testech. Kuřáci, kteří

dostali bonus, když půl roku nekouřili, se

k zlozvyku do roka opět vrátili.

Podobně, stane-li se z pokuty (tj. odsudku

pramenícího z přečinu proti morálce či

zákonu) poplatek (tj. platba za službu), přes-

tane být dané chování odsouzeníhodné, ale

prostě jen „dražší“. Notorický je příklad izrael-

ských školek. Vychovatelky, frustrované

z pozdního vyzvedávání ratolestí rodiči,

Petr Houdek, ekonom, Přírodovědecká fakulta

UK, Fakulta sociálně ekonomická UJEP

a INBES.org, autor blogu Pokusy na lidech

a společnosti http://houdekpetr.blogspot.cz/

1 Není zřejmé, zda nízké ceny jsou skutečně projevem bezelstného přání, aby se dostalo „na každého“ či prostě jen profitabilní dlouhodobou strategií vytvořit si věrné

publikum. Respektive, zda vyvolaný přetlak poptávajících není vlastním cílem – teorie signalizace totiž říká, že vidí-li spotřebitel fronty či obecně převis poptávky,

usoudí, že nabízené zboží musí být vzácné a nadprůměrně kvalitní. Začne jej nato poptávat také. Vytváření front je proto výbornou marketingovou strategií. (Je-li fronta

důsledkem monopolu, tedy služby, která nelze být vyřízena jinak, kupř. většina úřední úkonů, jde pochopitelně o věc jinou).

2 Charness, G., Gneezy, U. (2009): Incentives to Exercise. Econometrica 77(3), str. 909–931.

3 Fisman, R., Miguel, E. (2007): Corruption, norms, and legal enforcement: Evidence from diplomatic parking tickets. Journal of Political Economy 115(9), str. 1020-1048.

Was the support of renewables in the Czech Republic failure?

Jonáš Rais

The energy policy of the EU, especially its con-

tinuing support of energy from renewable re-

sources (henceforth renewables), has been

rather hot topic in the past few years, with the

chief reason being its impact on the electricity

prices not only in the Czech Republic but other

member states as well. One of the main factors

that contributed towards the current situation

was the implementation of the 20-20-20 goals

that marked out the obligation to reduce emis-

sion of greenhouse gases by 20 % compared to

1990, to increase the share of renewables in en-

ergy consumption to 20 % and to increase ener-

gy efficiency by 20 % by the year 2020. Every

member state had to set up its own goal based

on its capabilities and starting position. The

Czech Republic agreed on 13 % share of re-

newables in energy consumption (though its

stated goal in National action plan was 13.5 %).

In order to accomplish the goal, Czechs

chose following tools: exemption from sever-

al taxes, various types of subsidy programs

and most importantly article n. 180/2005 that

guaranteed revenue for a unit of electricity

produced from renewables for duration of 15

years and limited the decrease of prices to

max 5 % a year. However, this guarantee

would soon prove to be ill chosen. When the

prices of photovoltaic technologies signifi-

cantly decreased due to the influx of Chinese

panels, the construction costs of photovoltaic

power stations dropped substantially. Because

the investors had guaranteed revenues, the

potential profitability of the photovoltaics led

to sudden boom of new photovoltaic power

stations. That is easily observable in the fol-

lowing graph.

Graph – Electricity production from renew-

ables and its share in total household con-

sumption

Source: ERU 2013a; own modification

Unfortunately, even though the increase of

the share of renewables was the goal of this

/ 5

Plik z chomika:

Inne pliki z tego folderu:

Inne foldery tego chomika: